Historie Sokola Moravská Ostrava

Organizace Sokol má v českých zemích hluboké kořeny. Založena byla v roce 1862 v Praze a od té doby byla svědkem i účastníkem všech historických milníků, které doposud potkaly české země. Život našeho národa si nelze představit bez Sokola, bez sokolské myšlenky, bez sokoloven, bez sokolské písně, bez jedinečných sokolských sletů. Tyršova idea dávala odedávna pevnou víru k demokracii a rovnost národní a občanskou. Od šedesátých let minulého století upevňoval Sokol tělesné i duševní zdraví a především mravnost.

Vznik organizace

U kolébky Tělocvičné jednoty pražské stanuli vedle Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera další významní představitelé českého společenského života. Mimo jiných také vydavatelé Národních listů, bratři Julius a Eduard Grégrové. Právě Eduard Grégr zdůraznil na setkání, které se uskutečnilo na Střeleckém ostrově, rovnost a bratrství členů spolku, což Jindřich Fügner doplnil návrhem, aby si členové Tělocvičné jednoty tykali a oslovovali se bratře.

1. června 1862 proběhlo v sále tělocvičny Apolla slavnostní předání praporu, který namaloval Josef Mánes. Šlo o dar českých žen a dívek. S hlavním projevem vystoupila matka praporu, Karolína Světlá, která vzletnými slovy velebila poslání spolku: "Jen v těle zdravém a silném přebývá duch zdravý a jen z ducha zdravého prýští se ono blahodárné světlo, ježto budí v národě zárodky budoucnosti blahé."

Počátky Tělocvičné jednoty MO1

Ze vzpomínek zakladatelů vysvítá, že myšlenky k založení Sokola v Ostravě se rodily ve společnosti, scházející se v domě pana Vrány ve vinárně v Těšínské ulici. Jeden ze zakladatelů ostravského Sokola, Leopold Havlíček, dokonce dojížděl s dalšími přáteli (Jos. Chorovským a Jos. Kubíčkem) na cvičení do Paskova. Po příchodu právníka dr. Edmunda Palkovského, člena Sokola v Přerově, do Moravské Ostravy, již jmenovaný L. Havlíček (kancelista kanceláře dr. E. Palkovského) využil vhodné příležitosti, přinesl starší návrh stanov a poprosil svého nadřízeného o pomoc při založení Sokola. Podobnou myšlenkou se zabýval i E. Palkovský, který stanovy redigoval. Tyto byly konečně 13. 4. 1891 schváleny.

Na valné hromadě 30. dubna 1891 byl dr. E. Palkovský zvolen prvním starostou, prvním náčelníkem pak Josef Slunéčko. Náměstkem starosty se stal Ferdinand Tichý, členy výboru: L. Havlíček, V. Provazník, J. Kubíček, F. Hradečný, A. Hurt, A. Dvořák, J. Havránek, F. Župka, R. Bíhal a J. Žilka.

Sokol se od počátků potýká s překážkami. Omezuje ho nedostatek schůzovních místností, prostor ke cvičení a navíc, jak uvedl první starosta: „Ostrava sténala pod bezohledným tlakem germanizace.“ Za první cvičební prostor posloužila dílna stolaře Šeligy na Rybniční ulici. V literatuře se uvádí: „Dvě petrolejové lampy osvětlovaly tuto tělocvičnu, v níž se musela před každým cvičením uklidit hoblice, nářadí se skládalo za stojanu ke skoku, z můstku a v doskoku místo žíněnky pytle řezin.“ Významný sokolský pracovník Jan Smutek zveřejnil v časopise SOKOL v r. 1896 výstižnou charakteristiku prvních počátků nejstarší české tělovýchovné organizace v Ostravě. V prvé řadě upozorňuje, že podobně jako v jiných jednotách bylo nutné zápasit se zaopatřením vhodné místnosti ke cvičení, jakož i místnosti spolkové.

Sokolové se stěhovali z místa na místo i čtyřikrát ročně. Velkou naději vkládali do Národního domu, budoucího střediska všeho českého života. Pokud se nehrálo, netančilo, zbyly tehdejším cvičencům: kůň a bradla, protože veliká úzkostlivost o parketovou podlahu nedovolila postavit ani hrazdu a vyloučila i veškeré skoky ze cvičení. Nejprve propůjčením tělocvičny v nově dohotovené české chlapecké škole v Heřmanské ulici vzrostl zájem pro věc tělocvičnou.

Překážkou byl i nedostatek cvičitelů. S nadšením byl přijat návrh k zaslání inzerátu do časopisu SOKOL, aby se hlásili bratři, hlavně řemeslníci všech oborů u místopředsedy Jana Dvořáka, správce nemocenské pokladny, jenž by jim příslušná místa v Ostravě zprostředkoval. Vznesen apel na jednotu v Příbrami, aby se hlásili cvičitelé z tamějších horních (báňských) akademiků. Zajímavá je ve zprávě archiváře J. Smutka informace o sociální struktuře. Citujeme: „Ve středu našich cvičenců postrádáme dosud lékaře a advokáty. Naproti tomu je mi velice pochvalným způsobem zmíniti se o učitelstvu našem, z nichž 12 jest členy spolku a 5 z nich cvičícími a jeden horlivým cvičitelem.“ Spolek měl tehdy 250 členů (ze všech společenských tříd). „Svobodně vlastenecky a sokolsky smýšlí zde dosud malé procento veškerého obyvatelstva.“
I přes vylíčení nepříznivých podmínek k rozvíjení činnosti v období 1891-1896, nutno konstatovat, že založení první ostravské sokolské jednoty v centru města dalo impuls k založení dalších sokolských jednot v Ostravě a jejím okolí. Ve stručném přehledu uvádíme sokolské jednoty na přelomu minulého století:

  • Sokol Poruba (5.7.1894 – iniciátor učitel J. Děděk)
  • Sokol Vítkovice podnětem k založení byla myšlenka některých vítkovických členů Sokola Mor. Ostrava 1: založit i ve Vítkovicích vlastní cvičební podmínky, u zrodu stáli klempířský mistr František Dubský a známý spisovatel František (Sokol) Tůma.
  • Sokol Přívoz (17.4.1898 – iniciátor J. Michalík)
  • Sokol Michálkovice (17.7.1898 – iniciátoři K. Šusta, E. Sládeček, E. David)
  • Sokol Kunčičky (7.10.1900)
  • Sokol Polská Ostrava (20.1.1901 – iniciátoři A. Šusta a F. Serafin)
  • Sokol Zábřeh (21.4.1901)
  • Sokol Mariánské Hory (14.5.1902)
  • Sokol Stará Bělá (1902)
  • Sokol Heřmanice (1902)
  • Sokol Hrabůvka (1902)
  • Sokol Radvanice (22.4.1904)
  • Sokol Klimkovice (1904)
  • Sokol Hrušov (15.3.1908)
  • Sokol Hrabová (1908)
  • Sokol Svinov (1910)

Po organizační stránce byly sokolské jednoty řízeny župami. Když se vytvořila župa Moravskoslezská – východní (2.10.1897), náležely do ní kromě Mor. Ostravy a Vítkovic též jednoty Brušperk, Frýdek, Místek, Opava, Orlová, Paskov a později mnoho dalších nově se tvořících. Po I. světové válce byla ustanovena ze sokolských jednot na území Těšínského Slezska župa Těšínská (1921), později pojmenována po významném sokolském náčelníkovi Janu Čapkovi, který padl jako legionář na italské frontě u Piavy v r. 1918.

Prvá sletová vystoupení

Významnými mezníky v životě sokolských jednot byla nejen veřejná cvičení, jimiž se prezentovaly kvalitou cvičební činnosti, ale především slety – župní a celonárodní – všesokolské. Sokol Mor. Ostrava 1 vystoupil poprvé na veřejnosti 16.7.1893 při národní slavnosti ve Staré střelnici v tehdejší Polské Ostravě (ve cvičení na hrazdě, bradlech a s kuželi). První vlastní veřejné cvičení v Mor. Ostravě se konalo v zahradě Národního domu 28.7.1896.

Pro život ostravských tělocvičných jednot byl nejvýznamější první slet Moravskoslezské obce sokolské a výlet České obce sokolské na Ostravsko ve dnech 7.-8.9.1902. Na tomto sletu vystoupilo ve společných prostných 1 120 cvičenců a na sletišti za Českým akciovým pivovarem v Mor. Ostravě bylo ve dvou dnech zhruba 40 000 diváků. V průvodu, který se řadil od Národního domu, byli zástupci třiceti žup a pěti set jednot. Celá akce se stala manifestací češství, což v oblasti národnostního útisku bylo významnou vzpruhou. Pořadatelé museli čelit skrytému i otevřenému nepřátelství rakousko-uherské byrokracie a ostravští Němci chystali v době sletu „trucslavnost“.

Počátky ženských odborů v činnosti Sokola

Ze zprávy první volené náčelnice, významné členky Sokola Mor. Ostrava 1, A. Bordovské – Vodové (volena v r. 1904), můžeme si učinit obraz nejen o významu prvního sletu v Ostravě, ale i o jeho vlivu na prohloubení sokolské činnosti. Autorka uvádí: „Slet povzbudil „hrstku“ národních pracovníků a pracovnic v jejich obětavosti posílit českou výspu proti přívalu němectví.“ K těmto pracovníkům náležela ředitelka obecné a měšťanské školy Marie Matulová, která se zasloužila nejen o rozkvět dívčího školství v Ostravě, ale patřila jí i zásluha na zřizování ženských odborů Sokola. Prvé z nich se ustavily v r. 1903 v Polské Ostravě, téměř současně v Přívoze a krátce nato ve Vítkovicích a Mar. Horách.

První samostatné cvičební prostory

Na rozvoji kvality tehdejšího cvičení se významnou měrou podílela i výstavba prvních sokolských cvičebních prostorů. První sokolovna nevznikla v centru Ostravy, ale v Porubě (6.10.1901). Stavební akce byla hrazena z vlastních prostředků, darů či příspěvků. Co znamenala výstavba sokolovny pro českou věc v Přívoze, není nutné zdůrazňovat (Sokolský dům otevřen 16.11.1902). Vítkovický Sokol cvičil v Českém domě na Místecké ul. Od r. 1900.

Sokol Mor. Ostrava otevřel slavnostně svoji první sokolovnu (druhá byla postavena v r. 1932) v těsném sousedství českého Národního domu 2.7.1905. Vybudování sokolovny v těsné návaznosti s Národním domem mělo vysoce prospěšný účinek, protože v tomto prostoru se soustřeďovala nejvýznamější kulturně osvětová činnost českého obyvatelstva.

Sokolovny vybudované z dobrovolných zdrojů a půjček se brzy staly jádrem tělovýchovného i společenského života. Ze sokoloven vycházely sokolské průvody členů, kteří navštěvovali i jiné sousední bratrské jednoty a české spolky.

Přímo vzorová spolupráce se projevovala mezi Mor. Ostravou a Přívozem. Archivní materiál ilustruje např. výlet na loděnici prvého českého sportovního klubu – Plaveckoveslařského klubu Perun Přívoz (založen 1.5.1893). V žádosti o souhlas s průvodem i slavností (29.8.1909) se uvádí: „Průvod s hudbou, prapory, ověnčenými vozy, vyjde s jízdním Sokolem ze sokolovny v Mor. Ostravě, Novou ulicí, Nádražní třídou přes náměstní v Přívoze a pak kolem kolonie jámy Františkovy kolem hřbitova na loděnici Perunu. Tam národní slavnost s koncertem a cvičením závodního družstva, jakož i ohňostrojem.“ Účast asi 80 – 100 členů Sokola z okolních jednot a četa jízdního Sokola z Hrabové.

Činnost Sokola

Zpočátku byly hlavní náplní pravidelného sokolského cvičení nářaďový tělocvik a prostná, zaujímající významné místo v první české Tyršově tělocvičné soustavě. Tyrš ve svém díle však neuzavřel výčet cvičebních prostředků, vázaných v té době převážně na cvičení v tělocvičnách, ale věnoval pozornost i tzv. tělocviku prostému, čímž vytvořil předpoklady nejen pro rozvoj gymnastiky, ale též atletiky. V tělocviku prostém převažovaly skoky, cvičil se však i běh, chůze, vrhy. V sokolských výletech je dále možno spatřovat počáteční formy turistiky. Úkolem cvičenců bylo překonávání obtíží a překáže v přírodě a otužování. Známé bylo vždy heslo: Přeskoč, přelom, ale nepodlez. Cílem bylo podchytit zájem o utužení zdraví celého národa. Dobře je též známa Tyršova propagace některých (začínajících) sportovních odvětví, jakými bylo např. veslování, šerm, zápas, jezdectví.

Pro poznání regionálních pokusů o sportovní činnost je nutno citovat změnu stanovy Sokola Mor. Ostrava, ke které došlo 2.10.1892, krátce po založení jednoty. Citujeme: „Účelem jednoty jest pěstování tělocviku společným cvičením, šermováním a společnými výlety. V jednotě též cvičení zpěvu, střelba do terče, jízda na koni a velocipedu, klouzání a tanec pěstovati se mohou. K oživení ducha společenského mohou se v jednotě konati přednášky, rozpravy o věcech společenských, tělocvičných a společenské zábavy.“

Pro ty, kteří dnes z neznalosti, možná i zlého úmyslu „operují“ tzv. neporozuměním sportu ze strany sokolů, bude asi velmi překvapivé zjištění, že v župních závodech v r. 1906 se závodilo ve skoku o tyči, trojskoku, ve vrhu krychle a ve zvedání břemena. V r. 1909 na mezisletových závodech moravskoostravské družstvo obsadilo ze 130 družstev třetí místo. Družstvo vedl M. Šmiřák, ze závodníků V. Cihelka, Rozehnal, Lubina byli z Mor. Ostravy.
Hodnotíme-li dnes české sportovní červánky v Ostravě, musíme přiznat Sokolu Mor. Ostrava hned několik ostravských prvenství: začínal v nářaďovém tělocviku (dnes sportovní gymnastika), dále v atletických disciplínách a také šermu. Záměry s veslováním (též plaváním) realizoval od r. 1893 VK Perun Přívoz, jízdu na velocipedu (cyklistiku) od r. 1895 ČKV Blesk Ostrava. Z náročných sportů zahajoval Sokol Mor. Ostrava s jízdou na koni. Z dnes tzv. masových sportovních odvětví věnoval pozornost plavání a lyžování, též bruslení. Z míčových sportů drží prvenství v mužském i ženském basketbalu, datujících se do 30. let našeho století.

Sokolská všestrannost na Ostravsku však také pomáhala rozvinutou těžkou atletiku, zápas a jedno typicky české sportovní odvětví: národní házenou. Jestliže jsme zdůraznili typicky český sport (českou házenou), měla to být i určitá odpověď, proč ve svých počátcích nebyl v sokolských řadách propagován „nečeský“ fotbal. Ale i na samotném fotbalu se podepsali sokolové, když významný sokolský činovník a propagátor sportu pojmenoval fotbal českým názvem: kopanou. Byl to Josef Klenka, který po dlouhá léta informoval českou sokolskou veřejnost o četných sportovních odvětvích ve světě, viz časopis „Sokol“. Desítky fotbalových oddílů v naší oblasti nesou název Sokol a dnes již nikomu nevadí, že tento sport nevznikl v českých zemích, podobně jako golf, basebal, atd.

Druhý slet v Moravské Ostravě 1913

Sletovým vystoupením v červenci (6. - 7.7.) 1913 opět v prostoru za Českým akciovým pivovarem v Moravské Ostravě upevnil Sokol svoji důležitou národní pozici ve spolkové činnosti. Příprava na realizaci sletu i jeho vlastní úspěšný průběh zakončil důstojně předválečné období první české tělovýchovné organizace na Ostravsku. Sletová vystoupení měla stoupající kvalitu, pestrost a projevila se i v hledání novýcj forem cvičení. Zajímavý údaj poskytuje informace M. Tomkové o zájmu ostravských cvičenek o cvičení s tenisovými raketami na VI. všesokolském sletu v Praze v r. 1912. Ostravské sokolky navázaly styk s autorem cvičení J. Čermákem a za rok cvičily v Ostravě rovněž s raketami.

Ni zisk, ni slávu

V prvém průkopnickém období sokolského života před I. světovou válkou tvořili členové Sokola Mor. Ostrava důležitou oporu činosti Moravskoslezské župy. Činnost mezi jednotou a župou se prolínala ku prospěchu všech, ku prospěchu celku. Pro porozumění vztahu závodníků (borců), cvičenců, cvičitelů a náčelníků k vlastnímu závodu nebo cvičení nutno zdůraznit v Sokole naprostou dobrovolnost a kázeň. V dobrovolnosti a nezištnosti byla veliká, snad hlavní morální síla tehdejší české tělesné kultury. Jako v každé organizaci rozhodovali o úspěšnosti obětaví cvičitelé a činovníci. Kromě významné závodnické, cvičitelské osobnosti Martina Šmiřáka, člena Sokola Mor. Ostrava od r. 1896, byl náčelníkem, vpravdě šiřitel sokolské myšlenky na Ostravsku. A také nesmí chybět Jan Čapek, který sice působil v Orlové, ale byl významným náčelníkem župy v letech 1906 – 1915. K osobnostem jistě náleželi: K. Fajfrlík, F. Tichý a další. Řady cvičitelů posílili sokolové, kteří přišli na Ostravsko z jiných jednot za svou prací. Neměli by být zapomenuti S. Voda, J. Smutek, B. Bloudková a také A. Záviš.

Sokol Ostrava po 1. světové válce

Válečnými hrůzami ztratilo sokolstvo v průběhu let 1914 – 1918 mnoho životů. Česká obec sokolská vykonala nesmírný kus práce pro osvobození z habsburského područí a vznik svobodného, demokratického Československa. Moravskoslezská župa ztratila např. svého náčelníka, nezapomenutelného Jana Čapka, spoluzakladatele čsl. legií, který padl na pověstné italské řece Piavě 17.6.1918 a svobodného státu se již nedočkal.

V prvních letech po válce sokolové naší jednoty spolu s dalšími členy sokolských jednot pomáhali ochraňovat hranice našeho státu na Těšínsku, jižním Slovensku a dokazovali platnost Tyršových myšlenek o připravenosti chránit vlast. Sokol Mor. Ostrava 1 v krátké době získával a upevňoval své pozice též budováním vlastních sportovních i kulturních zařízení. Měli bychom zdůraznit tři objekty: jízdárnu, kino Kosmos a zejména novou sokolovnu, nazvanou po významném sokolském činovníkovi Janu Čapkovi. Výstavba těchto zařízení plně vyjadřuje, jak bohatým a náročným životem procházela jednota, podporovaná stále stoupajícím počtem členstva i příznivců. Nezapomeňmě však ani na loutkovou scénu ve 30. letech u Národního domu v Ostravě, nebo sokolskou chatu v Nové dědině ve Frýdlantu, to všechno byly akce pro sokolské mládí.

Základní kámen k Čapkově sokolovně na Sokolské třídě byl položen v červnu 1930 a sokolovna slavnostně otevřena v Tyršově roce 1932, jemuž dominoval IX. všesokolský slet. V témže roce byl odhalen v Ostravě Tyršův památník (na rozhraní Tyršovy ul. a tř. Čsl. legií).

V období ohrožení demokratického Československa se členové jednoty pečlivě připravovali na historický X. všesokolský slet (slety se konaly vždy po šesti letech) na jednotlivá vystoupení, která gradovala nezapomenutelnými Pecháčkovými mužskými prostnými „Přísaha republice“.

Následovala však jedna z nejhorších dějinných etap. Mnichovská zrada, obsazení českých zemí nacistickým Německem. 14. března 1939 v den, kdy sokolští dorostenci naší jednoty přinášejí svému vedoucímu výtisk první Ročenky dorostenecké samosprávy, střetávají se u bran Čapkovy sokolovny s nacistickými vojsky, obsazujícími Ostravu a Čapkovu sokolovnu. Zatýkání sokolů, odvlékání do vězení a koncentračních táborů (hromadně např. 1. září 1939, 8. října 1941) dokumentovalo názorně skutečnost, jak nebezpečný byl sokolský duch totalitnímu systému.

Sokol Ostrava po 2. světové válce

Na všechny vězněné a ty, kteří ztratili to nejcennější – životy – nezapomněla naše jednota po osvobození. Symbolická prsť z pověstné věznice „Breslau“ je uložena za památeční deskou obětem nacismu, kterou vzpomínáme všech 333 obětí. Po XI. všesokolském sletu, na kterém vystoupili naši členové opět po pečlivé přípravě, byli sokolové mezi prvními, kteří chtěli obhajovat demokratické principy státu. Župní prohlášení proti záměrnému protisokolskému tažení podepsali 3.8.1948 z našich členů: Marie Dvorníčková, Bohumil Pekárek, dr. Ladislav Šálek, Jindřich Liška. V září 1948 byli společně se starostou Moravskoslezské župy Antonínem Závišem odsouzeni ve výstražném nezákonném soudním procesu k nepodmíněným trestům od 4 do 6 měsíců.

Připomeňme si na závěr několik myšlenek sokolského Prohlášení, jimž nechtěla rozumět nová totalitní moc: „Jen přesvědčivými činy lidskosti a spravedlnosti lze přesvědčovat a převychovávat. Nikoliv ovšem naháněním strachu, zbavováním existence, křivdou a bezprávím. Tento způsob výchovy a postupu vede pochopitelně k přetvářce, úskokům a chytráctví, zradě a útěku k nepříteli atd. A toho dosahovat není jistě v zájmu bezpečnosti naší draze znovuosvobozené vlasti, ba ani ne v zájmu spojenecké povinnosti...“

Z odkazu sestry Marie Provazníkové

sokolským sestrám a bratřím z r. 1990: „Bratři a sestry, prosím Vás, abyste zůstali věrni Tyršovi a v tom budete zajedno s druhým velkým vůdcem, Masarykem. Věrni Tyršovi a Masarykovi, abyste zůstali vždy pravdiví a pravdomluvní, nikdy nemluvili, co opravdu necítíte, nikdy nedělali něco, co sami druhé neučíte. Jenom v tom, v pravdě, je skutečné sokolství a jenom taková důvěra, taková soudržnost může Sokol přivést k výšinám, ke kterým došel za I. republiky. Tenkrát jsme všichni věřili, a proto se nám práce dařila. Prosím vás, vraťte se k dobám první republiky, vraťte se k Tyršovi a Jindrovi. Tenkrát největší chvále, které jsem si nejvíce vážila, byla, když nejstarší mluvčí sokolského výboru prohlásil, že ve mně roste ženský Jindra. Taková bych chtěla být a takoví musíme být všichni – pravdiví, pravdomluvní, pravdočinní, aby se naše myšlenky, naše slova, aby se úplně shodovaly s tím, co jednáme, co zařizujeme. Pak teprve to bude skutečný Sokol, takový Sokol, jaký byl za první republiky.

Sestry a bratři, děkuji vám za vaši lásku, protože bez lásky bychom nikam nedošli. Jen vzájemná láska nás může dovést k velikým činům. A Sokolstvo potřebuje veliké činy, aby bylo hodno zakladatele Tyrše a svého největšího vyznavače – Masaryka.

Sestry a bratři, milujte se, důvěřujte si, opírejte se jeden o druhého a spolupracujte. Největší zločin úpadkového období 42 let, které vlastně ještě neskončilo, které zde ještě řádí, největší zločin byl ten, že si lidé přestali věřit. Kde není víra, tam není láska a kde není víra a láska, nemůže být naděje.“

Významná data znovu obnovení Sokola

  • 7.1.1990 – první ustavující sjezd ČOS, obnovení činnosti Sokolstva
  • 24.4.1990 – ustaven přípravný výbor TJ Sokol Moravská Ostrava 1
  • 8.5.1990 – registrace TJ Sokola Mor. Ostrava 1 u Čsl. obce sokolské
  • 16.3.1991 – valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol Mor. Ostrava 1, konaná v Čapkově sokolovně v Ostravě

Čapkova sokolovna

19. června 1932 byla v Moravské Ostravě na dnešní Sokolské ulici slavnostně otevřena nová sokolovna tělocvičné jednoty Sokol Moravská Ostrava 1, kterou dnes známe pod názvem Čapkova. Puristicky pojatá budova byla vybudována v letech 1931–1932 podle projektu významného brněnského architekta Miloslava Kopřivy. Již tehdy byla plánována dostavba velkokapacitního cvičebního sálu a také krytého bazénu, k jejich realizaci však nedošlo z důvodu hospodářské krize a nedostatku finančních prostředků. Tyto stavby vyrostly v sousedství Čapkovy sokolovny mnohem později, až v 60. letech 20. století. (zdroj odstavce)